Zatímco některé adrenalinové sporty vyžadují řadu speciálních pomůcek (padák, lyže apod.), ve free runningu potřebujete pouze své tělo, zdravý rozum, odhodlání, kvalitní obuv a chuť překonávat sebe sama. Free running je umění. Umění ovládat tělo, mysl a překážky. Takhle by popsal free running laik. Chceme-li profesionální definici, pak je free running akrobatická disciplína, při které se klade důraz na hladké překonání překážek pomocí skoků a jiných akrobatických pohybů. Free running je dokonalá souhra svalů a mysli. Krásné, rychlé a naprosto promyšlené pohyby, které vám umožní překonat různé překážky v cestě – ať už jsou to zídky, zábradlí, auta nebo třeba i domy.

Free runnery můžete potkat nejčastěji v tělocvičně, kde si zvyšují svou fyzickou kondici a propracovávají svou techniku pohybů k co nejvyšší dokonalosti, nebo také v různých parcích a městech, kde je řada překážek, které jsou pro free runnery doslova výzvou.

Parkour a free running jsou velice podobné disciplíny a laická veřejnost těžko zpozoruje rozdíl. Ten se skrývá spíše v pojetí samotného pohybu a filozofie. Zatímco v parkouru jde především o rychlé opustění prostoru, o snahu dostat se na místo, které je normálně velice těžce dosažitelné, free running je spíše o vlastním stylu a o vlastním pojetí samotných pohybů. Jestliže se free runner rozhodne, že své pohyby dotáhne k naprosté dokonalosti a to jak z pohledu estetiky, tak i techniky, je to pouze a jen jeho styl a jeho rozhodnutí. Free runnerům jde spíše o samotný pohyb vpřed, než o umění rychle opustit objekt nebo místo.

A co vy? Jak by se vám líbilo překonávat překážky a zjišťovat, že vás v pohybu nemůže skutečně nikdo zastavit? Běžte! Skákejte! Bavte se! O tom free running je! Dělejte to pro zábavu a pokud zjistíte, že vám některý prvek nejde tak, jak si představujete a jak byste chtěli, nevzdávejte to! Všechno totiž má svůj čas!

Skydiving (parašutismus) se řadí mezi letecké sporty. O tom, jak se žije s padákem na zádech jsme si popovídali s Honzou (27 let), mladým nadšencem. Zeptali jsme se Honzy na pár otázek týkajících se seskoků a ten nám s jiskřičkami v očích a s radostí odpovídal.

Tak Honzo, jak ses dostal k padákům?

To je už pár let zpátky. Poprvé jsem si skočil, když mi bylo 21. Chtěl jsem to vyzkoušet a má tehdejší přítelkyně mi dala tandemový seskok jako dárek.

Bál ses?

Ani ne. Asi jsem si ani neuvědomoval, co by se mohlo stát. Těšil jsem se. Byla to výzva. Navíc to byl tandemový seskok. Věděl jsem, že skáču se zkušeným člověkem, který má za sebou letitou zkušenost.

Já bych se bála. Asi bych z letadla dobrovolně nevyskočila.

Z toho si nic nedělej. Nejsi jediná, kdo se bojí. Když se moje máma dozvěděla, že jsem skočil, málem ji odvezla záchranka.

To bylo poprvé, co jsi letěl volným pádem. Co bylo dál?

Tenhle zážitek všechno odstartoval. Ten pocit, který zažíváte před samotným seskokem a v momentě kdy padáte, je nepopsatelně krásný. Cítíš, jak ti buší srdce. Jak ti krev proudí v žilách. Máš pocit, že žiješ. Opravdu žiješ. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Naprosto mě to pohltilo. Začal jsem se o seskoky více zajímat a nakonec jsem si udělal výcvik. A začal jsem skákat sám.

Co na to maminka?

Té se to samozřejmě nelíbilo. Ale po čase si na to zvykla. Má tehdejší přítelkyně už tak tolerantní nebyla. Výcvik, výbava a samotné seskoky ovlivňovali poměrně výrazně náš finanční rozpočet, což se mé přítelkyni nelíbilo. Nakonec jsme se rozešli. Skákání jsem nemohl opustit. A vlastně jsem ho opustit ani nechtěl.

Co se ti na tom vlastně tak zalíbilo?

Jak jsem už říkal. Ten pocit. A nejen ten pocit. Je krásné udělat ten krok do prázdna. Nebát se a udělat ho. Chvíli padáš a je to úžasné. Pak otevřeš padák a už se jen tak krásně vznášíš vzduchem. Máš krásný výhled kolem sebe a jediné, co vnímáš je ten klid. Slyšíš pouze proudící vítr. Ten pocit vítězství, svobody a příval energie, který cítíš po přistání pochopíš, až když to zažiješ.

Já o tobě vím, že ty už ale neskáčeš z letadla.

Ano, to je pravda. Přesedlal jsem. Když se člověk stane závislý na tomhle adrenalinu, je jen otázkou času, kdy bude chtít ještě více adrenalinu. Já se potom seznámil s jednou Švýcarkou, která mě přivedla k BASE jumpingu. Když jsem viděl, jak se ti lidé vrhají střemhlav dolů ze skály, totálně mě to sebralo. Musel jsem to zkusit taky. Zase se objevil ten skvělý pocit a tentokrát ještě intenzivnější. Bylo to něco nového, nepoznaného a nebezpečného.

Já si to jenom představím a začne se mi svírat žaludek.

To většině lidem. Když jsem poprvé skočil a letěl jsem po hlavě dolů kolem z té skály, byl to nepopsatelný pocit. To se nedá s klasickým seskokem z letadla vůbec srovnat.

To musí být nebezpečné!

Ano, to bohužel je. Ale právě proto je to tak krásné.

Nebojíš se, že umřeš?

Jdu do toho s tím rizikem, že se to může stát. Měl jsem řadu kamarádů, kteří zemřeli. Přišel jsem o ně z vteřiny na vteřinu. Umřeli přímo přede mnou. V tu chvíli ti dojde, jak snadno se může něco zvrtnout. Ale přesto jdeš a skočíš znova. Může se stát, že taky umřu, ale zatím jsem tady. Dělám všechno pro to, abych neudělal žádnou chybu a aby se mi nic nestalo. Ale jsem si velice dobře vědom, že jednou nejspíše přijde onen osudový seskok.

Ty musíš být blázen, když podstupuješ tohle riziko!

Asi ano. Já zatím žádný úraz neměl. Ale ta Švýcarka, o které jsem se zmiňoval, ta tolik štěstí neměla. Vítr ji srazil na stěnu. Naštěstí to přežila, ale měla namále. V nemocnici si poležela mnoho týdnů. Nějaké následky ji zůstaly, ale ona skáče dál. I s tím vědomím, že příště tolik štěstí mít nebude. Já už přišel o 7 kamarádů. Snad nade mnou drží ochrannou ruku.

Honzo, děkuji ti za tvůj čas. Bylo moc příjemné si s tebou povídat. Na jednu stranu tě obdivuji a na druhou stranu doufám, že jsme se dneska neviděli naposledy.

Já děkuji tobě.

Na aktivní dovolenou nemusí klasické cestovní pojištění vůbec stačit. Nejprve se informujte u pojišťovny, jaké sporty jsou pro ně běžné a na jaké musíte mít jiný druh pojistky. Zrovna tak jsou důležité i jiné podmínky – například vám nemusí proplatit výlohy na zranění, pokud jste lyžovali mimo vyznačené trasy. Pokud způsobíte nějakou škody vy, pojistka se vztahuje i na uhrazení této částky.

Cesta za extrémními sporty

Provozujete extrémní sporty a jedete si svoje umění vyzkoušet i za hranice? Potom si sjednejte speciální pojištění pro tyto případy. Nejprve se ale dobře poinformujte, zda je to možné a za jakých podmínek. Ne všechny pojišťovny pojistí zájemce chystající se na místa s extrémními přírodními nebo klimatickými podmínkami.

Jaké činnosti a sporty se řadí mezi extrémní?

Jako extrémní se považují sporty jako horolezectví, canyoning, skialpinismus, vysokohorská turistika, speleologie, snowboarding, lyžování, letecké motorové sporty, létání na rogalu, rafting, windsurfing a surfing na moři, motorové vodní sporty,

jumping či paragliding. Některé pojišťovny vyžadují speciální pojištění i na aktivní činnosti, které se jako extrémní běžně nepovažují – jízda na kolečkových bruslích, na koni, cyklistika, tenis, basketbal, squash a jiné.

Co dává extrémní sport?

Který člověk se dobrovolně vrhne ze skály na laně, skočí padákem, zkouší na skateboardu nebezpečné akrobacie? Mnozí o těchto lidech řeknou, že jsou blázni, lidé nevážící si zdraví a života, či lidé, kteří na sebe chtějí upozornit.

Jde o něco trošku jiného. Těmto lidem samozřejmě záleží na životu, ale rádi posouvají své hranice možností. Láká je zkusit něco víc. Chtějí se vytrhnout z běžného stereotypního života. Někteří extrémní sportovci dokonce popisují druh své činnosti jako meditaci. Mají pocit, že v té chvíli, ve které se vrhají do nebezpečné aktivity, osvobozují svou mysl a pociťují maximální svobodu, kterou jim běžný život nedává. Navíc v tuto chvíli se vyplavují do těla endorfiny, které způsobují uvolnění člověka, jeho dobrou náladu, veselí a pohodu.

Můžeme říci, že tito lidé se prostřednictvím extrémního sportu sebeuspokojují. V jakém slova smyslu je to myšlené? Tito lidé překonávají sami sebe, posouvají se dál a zdolávají věci, u kterých často do poslední chvíle neví, jestli je fyzicky a především psychicky zvládnou.

Tento popis extrémních sportů a prožitků z nich může být odpovědí, proč je lidé stále častěji vyhledávají. Stále více lidí se chce v dnešní uspěchané době zastavit a užít si něco mimo všední realitu. Je tu sice strach a nebezpečí, ale také obrovská svoboda a pocit z úžasného pocitu z překonání vlastních hranic.

Co je to extrémní sport?

Jde o takový sport, u kterého dochází k většímu vyplavování endorfinu v těle. To je způsobeno vyšším rizikem či strachem, který doprovází tento sport. Extrémním sportem také rozumíme aktivitu, která není příliš propagovaná a má jen málo příznivců. I z takové aktivity však může vzniknout velmi oblíbený a známý sport.

Známé extrémní sporty

Extrémních sportů je velké množství. Některé jsou v podvědomí každého z nás, jiné jsou velmi specifické.

A jaké patří mezi ty známější?

• BUngee jumping: Jde o skok na pružném laně. Skáče se z vysokých míst, např. z mostů, jeřábů atd. Po doskoku vás lano vymrští o kus zpět.
• Bouldering: Představuje horolezectví bez lana. Realizuje se na menších skalách či na umělých stěnách, které jsou velmi rozmanité.
• Snowboarding: Touto aktivitou rozumíme jízdu na prkně (snowboardu). V rámci snowboardingu se lze naučit různé skoky.
• Skateboarding: Prkno zvané skateboard vám jistě nemusíme přibližovat. Příznivce tohoto sportu najdete ve skateparcích, na rampách, ale i na ulicích.
• Paragliding: Jde o letecký sport. Představuje seskok padákem a má různé metody startu.
• Parkour: Úkolem v parkouru je dostat se co nejrychleji přes různé budovy či jiné překážky, které jsou běžně v ulicích.

Mezi další extrémní sporty můžete řadit basejump (skok s padákem z pevného místa), freediving (potápění bez kyslíku), mountain biking (pohyb na kole v horách), motokáry, freesking (lyžování na speciálních lyžích), waterskiing (druh surfování), adventur (kombinace outdoorových disciplín) atd.