S padákem na zádech

Seskok padákem je pro většinu lidí zlým snem. Představa volného pádu z výšky vyděsí i otrlé a jinak odvážné lidi. Existují však nadšenci, kteří tenhle úžasný adrenalinový sport vyhledávají. A to velice intenzivně.

Skydiving (parašutismus) se řadí mezi letecké sporty. O tom, jak se žije s padákem na zádech jsme si popovídali s Honzou (27 let), mladým nadšencem. Zeptali jsme se Honzy na pár otázek týkajících se seskoků a ten nám s jiskřičkami v očích a s radostí odpovídal.

Tak Honzo, jak ses dostal k padákům?

To je už pár let zpátky. Poprvé jsem si skočil, když mi bylo 21. Chtěl jsem to vyzkoušet a má tehdejší přítelkyně mi dala tandemový seskok jako dárek.

Bál ses?

Ani ne. Asi jsem si ani neuvědomoval, co by se mohlo stát. Těšil jsem se. Byla to výzva. Navíc to byl tandemový seskok. Věděl jsem, že skáču se zkušeným člověkem, který má za sebou letitou zkušenost.

Já bych se bála. Asi bych z letadla dobrovolně nevyskočila.

Z toho si nic nedělej. Nejsi jediná, kdo se bojí. Když se moje máma dozvěděla, že jsem skočil, málem ji odvezla záchranka.

To bylo poprvé, co jsi letěl volným pádem. Co bylo dál?

Tenhle zážitek všechno odstartoval. Ten pocit, který zažíváte před samotným seskokem a v momentě kdy padáte, je nepopsatelně krásný. Cítíš, jak ti buší srdce. Jak ti krev proudí v žilách. Máš pocit, že žiješ. Opravdu žiješ. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Naprosto mě to pohltilo. Začal jsem se o seskoky více zajímat a nakonec jsem si udělal výcvik. A začal jsem skákat sám.

Co na to maminka?

Té se to samozřejmě nelíbilo. Ale po čase si na to zvykla. Má tehdejší přítelkyně už tak tolerantní nebyla. Výcvik, výbava a samotné seskoky ovlivňovali poměrně výrazně náš finanční rozpočet, což se mé přítelkyni nelíbilo. Nakonec jsme se rozešli. Skákání jsem nemohl opustit. A vlastně jsem ho opustit ani nechtěl.

Co se ti na tom vlastně tak zalíbilo?

Jak jsem už říkal. Ten pocit. A nejen ten pocit. Je krásné udělat ten krok do prázdna. Nebát se a udělat ho. Chvíli padáš a je to úžasné. Pak otevřeš padák a už se jen tak krásně vznášíš vzduchem. Máš krásný výhled kolem sebe a jediné, co vnímáš je ten klid. Slyšíš pouze proudící vítr. Ten pocit vítězství, svobody a příval energie, který cítíš po přistání pochopíš, až když to zažiješ.

Já o tobě vím, že ty už ale neskáčeš z letadla.

Ano, to je pravda. Přesedlal jsem. Když se člověk stane závislý na tomhle adrenalinu, je jen otázkou času, kdy bude chtít ještě více adrenalinu. Já se potom seznámil s jednou Švýcarkou, která mě přivedla k BASE jumpingu. Když jsem viděl, jak se ti lidé vrhají střemhlav dolů ze skály, totálně mě to sebralo. Musel jsem to zkusit taky. Zase se objevil ten skvělý pocit a tentokrát ještě intenzivnější. Bylo to něco nového, nepoznaného a nebezpečného.

Já si to jenom představím a začne se mi svírat žaludek.

To většině lidem. Když jsem poprvé skočil a letěl jsem po hlavě dolů kolem z té skály, byl to nepopsatelný pocit. To se nedá s klasickým seskokem z letadla vůbec srovnat.

To musí být nebezpečné!

Ano, to bohužel je. Ale právě proto je to tak krásné.

Nebojíš se, že umřeš?

Jdu do toho s tím rizikem, že se to může stát. Měl jsem řadu kamarádů, kteří zemřeli. Přišel jsem o ně z vteřiny na vteřinu. Umřeli přímo přede mnou. V tu chvíli ti dojde, jak snadno se může něco zvrtnout. Ale přesto jdeš a skočíš znova. Může se stát, že taky umřu, ale zatím jsem tady. Dělám všechno pro to, abych neudělal žádnou chybu a aby se mi nic nestalo. Ale jsem si velice dobře vědom, že jednou nejspíše přijde onen osudový seskok.

Ty musíš být blázen, když podstupuješ tohle riziko!

Asi ano. Já zatím žádný úraz neměl. Ale ta Švýcarka, o které jsem se zmiňoval, ta tolik štěstí neměla. Vítr ji srazil na stěnu. Naštěstí to přežila, ale měla namále. V nemocnici si poležela mnoho týdnů. Nějaké následky ji zůstaly, ale ona skáče dál. I s tím vědomím, že příště tolik štěstí mít nebude. Já už přišel o 7 kamarádů. Snad nade mnou drží ochrannou ruku.

Honzo, děkuji ti za tvůj čas. Bylo moc příjemné si s tebou povídat. Na jednu stranu tě obdivuji a na druhou stranu doufám, že jsme se dneska neviděli naposledy.

Já děkuji tobě.